Za sedmero vrchy a devatero kopci byla malá, Československá socialistická republika.
Jednoho krásného dne se v ní udála plyšová revoluce. Ti co měli dost, chtěli mít ještě víc a tak se taky stalo.
Nejprve ovšem bylo potřeba zemi rozbít. I rozprodal se průmysl, přestalo se vyrábět a tak se rázem tisíce lidí octli bez práce. Díky tomu začali lidé mít méně dětí a tak se začal nabourávat léty prověřený a plně funkční sociální systém.
Vládě to ale nevadilo. Nejprve republiku rozdělila na dvě a potom zvesela podepisovala dluhy jako divá. Však on je někdo za deset let zaplatí. Už tehdy se nám našla skupinka šikovných (Vondra, Klaus, Kalousek, Kočárník a kníže Traumtumberk).
Tahle parta zavládla za pár let rozprodat a rozdat to co se za desítky let postavilo. I bylo jasné, že není z čeho brát. A tak se zavedli vyšší daně. Lidem se řeklo že budou muset vydržet sedm let hubených a utáhnout si opasky.
Netrvalo to dlouho a už nebylo ani na kdysi silnou a dobře vycvičenou armádu. Špičkoví piloti, mající ve světě jen malou konkurenci neměli s čím létat. Tanky zastaraly a průmysl, který se rozdal do posledního nebyl schopný postavit nové. I začalo se nakupovat v cizině.
Ceny byly astronomické a aby bylo z čeho je zaplatit (a čím se nechat uplatit), armáda byla prakticky zrušena.
Jenže ono když se nic neprodukuje a těm velkým se daně, odpustí aby oni mohli pustit naší partě dobrodruhů, těžko je pak z čeho platit jinde. Ale řešení se našlo. Jen bylo potřeba ještě pustit k moci někoho jiného. Blížila se totiž splatnost těch dluhů co už deset let vyseli ve vzduchu. Však se to pak hodí, řekne se, že ti druzí špatně hospodařili.
I přehoupl se čas a přišli další volby. Pod heslem: "Místo strašení, řešení!" se lid dělný strašil komunisty (to je kdo sakra???) taky bradavicí a ponejvíc tím, že na nic nebude. Daně se sice snížili, ale jen těm bohatým. Těm chudým se daně naopak hezky zvedli. Taky se zvedlo DPH protože na tom můžou podvádět jen velké firmy. Jednotlivci nemají šanci.
Lidem se to nelíbilo a dali to najevo. Vláda padla. Jenže aby se volby podařili, strany se nám rozdělil. Dohodli se spolu a řekli si, že je blbost dělat volby teď když jsou na ně lidé naštvaní.
Vláda úředníků zvesela pokračovala tam kde se přestalo a netrvalo dlouho byly tu zase volby.
Tentokrát za dveřmi obcházela krize, důchodci a voliči levice. Čert ví kde se tu vzali když tu do té doby nebyli. Ale najednou byli všude. Dokonce i naši herci si jich všimli. Což je docela co říct, ty jsou známí tím, že vždycky sledují jen své zájmy.
A skutečně volby vyhrála nečekaná sestava, dinosaurů s podporou starostů a neholenou tváří Rumcajze co chudým bere a bohatým dává.
A začalo se šetřit.
Tedy na lidech. Důchody, sociální a zdravotní pojištění, platby u lékaře, DPH a další věci proti, kterým se jedinec nemůže příliš bránit. Co naplat, že na druhé straně ti co šetřili vyhazovali miliardy oknem. Házeli je do tunelů a dělali za ně plastové kartičky. Zaplatit to musí lidé.
Jistě si říkáte, že si to lidé nenechali líbit a po vzoru svých pradědů, vzali do rukou vidle, klacky a kamení. S touhou zachránit to poslední co zůstalo. Bohužel tohle není pohádka. Tohle je pravdivý příběh.